(Slovinsko, Itálie) – Predil, Malborghetto
objekty: forty, baterie, blokhaus
V části bývalých Korutan, rozdělené po první světové válce mezi Slovinsko a Itálii, se nacházejí vesměs poškozené, ale velmi zajímavé rakousko-uherské forty, z nichž jeden je nyní zpřístupněn jako muzeum.

Přístupové cesty z Itálie do jižní části Korutan byly Rakouskem opevňovány již během Napoleonských válek, kdy improvizované blokhausy u Malborghetta a Predilu kryly ustupující rakouská vojska, byť za cenu ztráty prakticky celých jejich osádek. Hřeben Julských Alp, jehož nadmořská výška většinou překračuje 2000 metrů, bylo možné překonat jen v několika místech. Důležitou silniční a železniční komunikaci údolím řeky Fella přes Tarvisio přehradil velký fort Hensel, zatímco silnici přes sedlo Predil chrání z obou stran hned několik fortů různého stáří. V okamžiku vypuknutí první světové války se tak v této oblasti nacházela řada pevnostních objektů včetně několika pancéřových fortů. Jednalo se však o rané konstrukce s poměrně slabými stěnami a stropy a pancéřovými prvky starších vzorů, které byly odolné nejvýše proti granátům ráže 21 cm, což se ukázalo jako nedostatečné. Fort Flitscher Klause byl kamenný, zbývající objekty byly postaveny částečně z betonu, zesíleného na stropnici vrstvou žulových kvádrů, přičemž zcela kamenné byly i některé méně důležité části a stěny. Také pancéřové věže (s výjimkou dvou věží Gruson fortu Hensel produkty plzeňské Škodovky), se vyznačovaly spíše výhodnou cenou, než vysokou odolností. Malá odolnost objektů pak byla příčinou jejich devastace nepřátelským dělostřelectvem po zahájení bojů na italské frontě. V roce 1915, po předchozích zkušenostech z jiných bojišť, ovšem nebyly účinky nejtěžších děl žádným tajemstvím a proto rakousko-uherské velení s tímto vývojem víceméně počítalo. Forty byly téměř zcela vyklizeny a podstatná část jejich výzbroje byla odsunuta do kavernových objektů a polních postavení. Forty tak jen částečně plnily obrannou roli a především posloužily k tomu, že na sebe úspěšně poutaly palbu italských těžkých děl. Především fort Hensel byl ostřelován velmi intenzivně, když na něj bylo od 12. června 1915 do 19. března 1916 vystřeleno několik tisíc granátů ráže 21 až 30,5 cm, které poničily všechny části fortu včetně většiny věží. Později byly z fortů, s výjimkou fortu Flitscher Klause, vytěženy všechny pancéřové prvky, což zapříčinilo ještě větší devastaci, než bojové akce.

Fort FLITSCHER KLAUSE leží přibližně 4 kilometry od obce Bovec, přímo u silnice č. 302. Fort je kamenný, má přibližně čtvercový půdorys a zajímavé je, že i přes svou malou odolnost byl vybaven množstvím pancéřových prvků, z nichž jsou nejzajímavější střílny pro kanóny ráže 12 cm M.80. Díky svému umístění ve velmi úzkém a hlubokém údolí nebyl poškozen italským ostřelováním, neboť se nacházel v hluchém prostoru. Všechny jeho dělostřelecké zbraně byly v roce 1915 demontovány a přemístěny do polních stanovišť. Fort je ve výborném stavu, přičemž jde asi o jediný rakousko-uherský fort v Alpách, u něhož se zachovaly všechny kovové součásti včetně schodů a vrat. Důvodem je, že byl stabilně využíván k bytování vojenských jednotek. V současné době fort slouží jako muzeum s velmi širokou otvírací dobou (denně od 9 do 21 hodin). Celkově však není rozsah expozice, věnované opevnění, příliš velký. Uvnitř jsou mimo několika fotografií a plánů k vidění i pancéřové desky pro pevnostní kanóny ráže 12 cm, střílny pro kulometná dvojčata a v prvním patře také otočná pozorovací věž Škoda. Na stropnici fortu jsme se sice dostali, zvenku je však věž bohužel necitlivě zakrytá lepenkou.

Aby bylo vyloučena možnost obejití fortu Flitscher Klause, byl na skalní plošině nad ním vybudován modernější pancéřový fort HERMANN. Fort byl po celou dobu války obsazený, byť utrpěl těžká poškození a obě houfnice z pancéřových věží byly přesunuty do jiných stanovišť. Přístupová cesta k fortu, vysekaná ze značné části do strmé skalní stěny, začíná přímo naproti fortu Flitscher Klause. Po chvíli vchází cesta do tunelu, který byl později využit jako součást tvrze Alpského valu a z toho důvodu je na obou koncích přehrazen betonovými stěnami s malými vchody a vedou z něj chodby do kulometných objektů. Po nějaké době se cesta lomí serpentinou vlevo a míjí několik kaveren a betonový kulometný objekt s výstřelem do údolí, který na rozdíl od objektů v tunelu vypadá, že by mohl mít rakousko-uherský původ. Po dalších několika stech metrech vstoupíte na skalní plošinu posetou krátery od těžkých dělostřeleckých granátů ráže 305 mm. Na ní se nachází kompaktní betonová budova fortu Hermann (výzbroj: 2 x 15 cm houfnice M 80 ve věži – přezbrojeno na 10 cm M.5, 4 x 12 cm kanón M.96 v pancéřové kasematě, 8 x TK, posádka 129 mužů). Fort je silně poškozen italským dělostřelectvem a poté trháním pancéřových prvků, přesto však působí impozantně. V objektu chybí schody, jedním ze čtyř otvorů po pancéřových deskách pro čelní palbu 12 cm kanónů se však bez problémů dostanete do horního patra, po úzkých schodech do šachty po jedné ze dvou dělostřeleckých věží a z ní na strop. Tam se nachází také otvory po dvou pozorovacích věžích. V poničeném interiéru fortu s částečně propadlými podlahami je každopádně nutné pohybovat se opatrně.

Dalším objektem, který se nachází na silnici č. 302 do Tarvisia je fort PREDIL, který byl pro svou minimální odolnost překlasifikován již v roce 1898 na sklad. Při jeho návštěvě je nejlepší nechat auto na malém parkovišti u odbočky na Mangrtské sedlo a dojít k němu pěšky, neboť na úzké silnici u fortu se parkovat nedá. Fort se skládá z nízkého bateriového objektu přímo u silnice a hlavního dvoupatrového objektu nad ní. Jeho dřevěná střecha a stropy už dávno podlehly zubu času a tyčící se obvodové zdi tak ze všeho nejvíce připomínají zříceninu hradu. U silnice se nachází také impozantní pomník kapitána Hermanna, který padl s většinou posádky za napoleonských válek při statečné obraně velkého dřevěného blokhausu, který se nacházel v místě dnešního fortu.

Za fortem Predil překročíte ve stejnojmenném průsmyku (1156 m) italsko-slovinskou hranici a po několika stech metrech uvidíte vlevo betonový přízemní objekt baterie PREDILSATTEL, jejíž výzbroj hlavní tvořily tři 12 cm kanóny M.96 v pancéřových kasematách, doplněné dvěma těžkými kulomety ve střílnách. Pancéřové kasematy jsou samozřejmě vytržené, ale jinak je interiér objektu celkem čistý. Ze stropu baterie je pak nádherný výhled na údolí s jezerem Predil a zajímavé jsou také kanóny, vystavené před vchodem do objektu.

Po návštěvě baterie je třeba sjet serpentinami do údolí a na první křižovatce odbočit vlevo na silnici, vedoucí podél břehu jezera. Přímo u silnice se na pravé straně nachází blokhaus AIBLSCHLUCHT s výzbrojí dvou těžkých kulometů, což je jediný pozůstatek uzávěry Reiblersee. Zaparkovat se dá na prostranství přímo před objektem, kde opět stojí několik kanónů. Objekt je situován v úzké skalní rozsedlině a je ve velmi dobrém stavu. Za pozornost stojí dvoustřílnová kaponiéra ve skále, chránící jeho zadní stěnu a také miniaturní podzemí, přístupné částečně zazděnými dveřmi v pravé části blokhausu. Kromě chodby k týlové kaponiéře zde najdete i dlouhou chodbu, která je bohužel zatopená a která jej pravděpodobně spojovala se zbořenou bránou, uzavírající silnici. Na druhé straně silnice se nacházejí nepatrné zbytky fortu Reiblersee v podobě zemního valu. Výzbroj fortu tvořily 12 cm kanóny M.96 v pancéřových kasematách, avšak celý objekt byl silně poničen ostřelováním za první světové války a poté zcela rozebrán.

Po prohlídce blokhausu je nutné vrátit se zpět na křižovatku nad jezerem, projet městem Tarvisio a pokračovat údolím po silnici č. 13. Asi kilometr za obcí Ugovizza se přímo nad silnicí nachází fort HENSEL, který se tyčí na sklaním ostrohu, v němž je proražen nový silniční tunel. Zaparkovat se dá vlevo od silnice asi 200 metrů před tunelem. Vpravo těsně před tunelem pak začíná přístupová cesta k fortu. Cestou minete italský poválečný objekt pro tankovou věž a poté střílny jedné z italských tvrzí. Pak už před sebou uvidíte horní patro naprosto zarostlého hlavního objektu B, který byl vybaven dvěma vzácně používanými věžemi Gruson, z nichž každá byla vyzbrojena dvěma houfnicemi ráže 12 cm a dále čtyřmi kanóny ráže 12 cm v pancéřových kasematách. Již na počátku války byly demontovány všechny kanóny z kasemat a také po jedné houfnici z každé věže. Zbraně byly přemístěny do kavernových postavení v okolí, kde byly lépe chráněny. Nejbližším oknem objektu můžete vidět spoušť, která nastala uvnitř, když se propadly všechny podlahy mezi třemi podlažími. Pokud se vydáte po cestě směrem vpravo, dojdete několika serpentinami ke kruhovému bateriovému objektu, takzvanému Rondelu, který je dominantou fortu a je také jeho nejlépe zachovalou stavební částí. Ze střílen v jeho horním patře je nádherný výhled do údolí. Při cestě dál po hřebeni minete v dosti nepřehledném terénu otvory po dvou vytržených věžích Škoda pro moždíř ráže 15 cm M.80, které byly modernizovány přezbrojením na 10 cm houfnice M.5. Hlavní objekt části A je opět těžce zpustošený a obě jeho pozorovací věže zmizely beze stopy. K cestě lze využít i několika úseků zachovalých podzemních komunikací, celkově však v celé této části převládá chaos polorozbořených a zarostlých staveb. Budete-li mít čas a chuť, můžete objevovat různé další kaverny a podzemní chodby. Hlavní objekt na hřebeni si drží vnější tvar, uvnitř je však totálně zpustošený a místy neprůchodný. Na konci fortu dojdete k pěkné kaponiéře, jejíž střílny míří ze svahu otvorem ve zdi, přehrazující příkop. Právě tudy se vydáte dolů a po pěšině sejdete lesem na starou silnici, která obchází pahorek s fortem a po vybudování tunelu byla vyřazena z provozu. Po cestě zpět minete vchod a objekty další italské tvrze a ocitnete se zpět na silnici, kde trasa začala.

Na vrcholu Kleiner Pal (italsky Pal Picollo), v nadmořské výšce 1867 m, se nachází unikátní rakousko-uherský pancéřový pozorovací zvon o váze kolem půl tuny. Na vrchol se dostanete z průsmyku Plöcken Pass (italsky Passo di Monte Croce Carnico), odkud je nutné překonat převýšení 500 metrů. V průsmyku je parkoviště (46 36 10, 12 56 41), z jehož východního okraje stoupá kolem italské tvrze Alpského valu úzká pěšina. Ta vede kolem několika kaveren a strmě stoupá velice hezkou krajinou podél skalních stěn. Pod vrcholem začíná skanzen opevnění z období 1. světové války, který zahrnuje desítky zákopů a kaveren, jimiž je vrchol kolem zvonu doslova provrtán. Nazajímavější je rozvětvená kaverna ve svahu nad chatou, v níž je betonem zpevněná střelecká místnost, v niž byl původně instalován nějaký kanón na lodní či pobřežní lafetě, o čemž svědčí kruh šroubů v podlaze. Skrz kavernu se dá vyjít na cestičku a po ní na vrchol, kde je zmíněný zvon (cca 46 36 19; 12 57 29). Jen asi 50 metrů od něj jsou už italské zákopy. I v tomto prostoru jsou zákopy a kaverny vyčištěné a opravené, do zvonu se dá zevnitř vlézt.

Forty v jižních Korutanech jsou zajímavou ukázkou rakousko-uherské opevňovací školy. Ke všem objektům (kromě fortu Hermann) se dá zajet autem, takže celou akci lze zvládnou za půl dne. Pokud byste měli málo času, můžete vynechat ruinu fortu Predil, která je asi nejméně zajímavá. Na fortu Flitscher Klause si přijdou na své především zájemci o pancéřové prvky, italské objekty kolem fortu Hensel zase potěší příznivce moderního opevnění. Všechny objekty jsou naprosto opuštěné, takže je lze zkoumat bez nejmenších problémů, s ohledem na jejich stav je však třeba dbát zvýšené opatrnosti.

Poznámky:
- Podle jednoho z dostupných plánů by se ve stěně pod fortem Hermann měla nacházet tři kavernová postavení pro kulomety, spojená podzemními chodbami s fortem. Není však jasné, z jaké doby pocházejí a zda jsou nějak přístupná, pokud ovšem nejde jen o nějaký nerealizovaný projekt. - Ohledně fortu Hensel jsou dostupné údaje o výzbroji poněkud nejasné a také plánky jsou nevalné kvality.

Stav: červenec 2004

Doporučená mapa: Alpi Giuile, Cassa Editrice Tabacco, 1 : 25 000