(Francie) – Bardonecchia
objekty: 8 tvrzí, samostatné, 2 kasárna
V okolí malého průsmyku Echelle v Savojských Alpách, umožňujícího přístup z Briançonu do Bardonecchie, se nachází řada pevnostních objektů Alpského valu, často umístěných ve strmých skalních svazích.

Opevnění kolem průsmyku Echelle je rozčleněno do tří opěrných bodů (caposaldo) – Valle Stretta, Scala a Sueur a je součástí úseku VIII Bardonecchia – podúseku VIII/A Colomion. Tyto tři opěrné body (spolu s malým opěrným bodem Cros du Rey, jehož umístění neznám) tvoří pevnostní skupinu (Gruppo di Capisaldi) Guglia Rossa. Objekty byly vybudovány v roce 1938, přičemž tvrze (centro) byly konstruovány podle zásad pro "typ 200", zatímco samostatné objekty (postazione) dle zásad pro "typ 7000". Opevnění doplňovala infasruktura v podobě cest, lanových drah a kasáren. Dle mírové smlouvy z roku 1947 připadlo území Francii tak, aby se téměř všechna opevnění octila na jejím území. Ačkoli tím byla vyňata z požadavku na demolici, byly některé objekty (zřejmě z důvodu blízkosti hranice) odstřeleny, avšak s výjimkou dvou zcela zničených malých objektů jsou tyto destrukce poměrně malé. To však neplatí o sousedních úsecích na pravém (opěrný bod Acles) a levém křídle (opěrný bod Tre Croci v podúseku VIII/B Melmise), postavených v letech 1937-39, jejichž objekty byly (s výjimkou mimořádně zajímavé dělostřelecké tvrze B3) po válce zcela nebo částečně zlikvidovány.

(Jedním z nejzajímavějších míst v této oblasti, které jsme bohužel nenavštívili, je opěrný bod TRE CROCI, který se nachází u cesty, vedoucí z Bardonecchie, asi 2 kilometry na východ od města a asi 2,5 km severně od níže popsaného opěrného bodu Valle Stretta. Kromě zničené samostatné pozorovatelny Quattro Sorelle na štítu Pointe de Quatre Soeurs (2696 m) jsou jeho součástí dvě velké dělostřelecké tvrze B3 a B4, každá pro 6 kanónů, které byly postaveny v roce 1937 a patřily k nejdražším objektům Alpského valu. Obě tvrze byly jako jediné objekty Alpského valu vyzbrojeny nejmodernějšími kasematovými kanóny ráže 75 mm vz. 27 typ 4. V této verzi měly zbraně hlaveň opatřenu těsnící koulí, procházející pancéřovou deskou střílny, podobně jako například československé pevnostní houfnice. Zatímco tvrz B4 je silně poškozená poválečnou demolicí, tvrz B3 se dochovala prakticky v nepoškozeném stavu, včetně unikátních střílen pro kasematové kanóny. Kromě těchto moderních opevnění se poblíž nachází také dělostřelecká baterie Monte Gasparre, postavená v roce 1893, která byla vyzbrojena 4 kanóny 15 cm v otevřených postaveních, chráněných betonovou předprsní. Také v bezprostředním okolí města, především u vyústění železničního tunelu Frejus z Modane se nachází několik tvrzí, z nichž některé jsou stavebně nedokončené.)

K objektům opěrného bodu VALLE STRETTA je to z Bardonecchie necelých 5 kilometrů. V údolí nejprve minete dva kempy a dojedete ke staré celnici. Pokud u ní zaparkujete a vydáte se asi 200 metrů po silnici směrem do kopce, uvidíte pěšinu, odbočující vlevo, která prudce stoupá lesem ke kasárnám XXIII. Jde o velmi zajímavou dvoupatrovou stavbu, která je podzemní chodbou spojena s bojovým objektem, kryjícím hráz přehradní nádrže. Obě tvrze, umístěné vysoko ve svazích údolí, uvidíte už z místa, kde ze silnice do sedla Echelle odbočuje prašná cesta, pokračující údolím Vallé Etroite. Zaparkovat můžete zde, nebo můžete pokračovat ještě několika serpentinami této cesty až do místa, kde odbočuje z pravotočivé zatáčky doleva úzká pěšina. Po ní dojdete asi po 500 metrech přímo pod vchod do tvrze č. 39B. Původní přístup rozsedlinou mezi skalními bloky je sesutý, takže se budete muset k pancéřové strážnici, která tvoří vchod do tvrze, vydrápat po skalách. Je zajímavé, že v tomto případě italští projektanti, kteří obvykle neváhali budovat v opevněních schodiště o výšce mnoha desítek metrů, neposunuli vchod alespoň o něco níž k cestě. Horní kulometný objekt je zvenku částečně zasypaný, dolní je však velmi fotogenický. Od vchodu je také nádherný výhled na většinu objektů protilehlé tvrze č. 39. K jejímu vchodu budete muset dojít pěšky z odbočky, která začíná pod mostem asi o kilometr níže v údolí. Odbočka je sice blíže k Bardonecchii, ale doporučuji nejprve navštívit právě tvrz 39B, a to kvůli snadné lokalizaci objektů tvrze č. 39, které nejsou ze silnice vidět. Zajímavostí je průběh nové poválečné hranice, která je vedena tak, aby se všechny pevnostní objekty včetně kasáren ocitly na francouzském území, avšak přehradní nádrž, vybudovaná ve 20. letech, která leží mezi nimi, zůstala v Itálii.

(V roce 1940 byla prvním obranná linie zesílena dalšími dvěma tvrzemi, umístěnými ve druhém sledu až za místem, kde se spojují silnice z průsmyku Echelle a z údolí Vallée Etroite. Každá z tvrzí měla být vyzbrojena dvěma protitankovými kanóny a dvěma kulomety, což by podstatně zesílilo obranu údolí proti obrněným vozidlům. Tvrz č. 119 má zřejmě pouze vylámané a částečně vybetonované podzemí, tvrz č. 116 byla v pokročilejší fázi výstavby, avšak její objekty byly zdemolovány. Podzemní prostory obou tvrzí jsou přístupné. Poblíž nich se nachází ještě trosky kulometného objektu č. 111.)

K opěrnému bodu SCALA dojedete od přehrady po serpentinách, zaříznutých do skalnatého svahu. (Cestou odbočuje z poslední pravotočivé zatáčky cesta ke kasárnám XX, což je nadzemní kamenná budova pro 50 mužů.) Přímo v místě, kde se nachází jeden z vchodů do tvrze č. 37, je velké parkoviště. Vchod je zazděný a druhý vchod, který by měl ležet poměrně daleko pod silnicí, je pravděpodobně zasypaný. Nad vchodem uvidíte vyčnívat pancéřovou kopuli, která může návštěvníkům subtilnější postavy posloužit jako vstup do nitra tvrze. Pod kopulí směrem k silnici se nachází také miniaturní betonový blok, jímž prochází roury pro optickou signalizaci. Pokud se vydáte dál po silnici a asi po 150 metrech odbočíte vpravo do zalesněného svahu, ihned narazíte na samostatný objekt č. 37C (typ 7000), určený pro protitankový kanón. Hned nad ním se nachází velmi podobný kulometný objekt č. 37B, který je však klasifikován jako tvrz (centro), neboť byl poněkud neobvykle postaven podle zásad pro typ 200. Po poměrně namáhavém výstupu přímo po strmém svahu, tvořeném částečně suťovisky, dojdete ke vchodu do tvrze č. 38. Druhým "aktivním" vchodem s pancéřovou strážnicí lze vyjít přímo mezi kulometnými objekty a je odtud dobře vidět tvrz č. 36B nízko na protějším svahu. K ní lze pohodlně dojít po louce ze silnice a ačkoli je její objekt pro protitankové kanóny poničen, výše položený dvoupatrový kulometný objekt je velmi pěkný.

K poslednímu objektu opěrného bodu Scala se musíte vydat kolem pancéřové kopule tvrze č. 37. Na louce za kopulí si můžete všimnout základů spodní stanice lanové dráhy a poté se musíte vydat po červené značce serpentinami na jih do prudkého kopce. Cesta vede řídkým lesem a jsou z ní dobře vidět objekty tvrze č. 38 na protějším svahu. Za pomoci dalekohledu si velmi vysoko ve skalní stěně nad touto tvrzí můžete všimnout také vchodů do objektu kasáren XXI, které mají podobu podzemního úkrytu, spojeného s jedním kulometným objektem. Na vchod do tvrze č. 36 narazíte po zdolání 80 metrů převýšení. Nachází se těsně nad cestou, ale dá se celkem snadno přehlédnout, protože je vidět jen z krátkého úseku cesty. Bojové objekty na opačné straně hřebene nejsou z cesty vidět a nejlepší je dojít k nim podzemím. Jsou velmi fotogenické a lze u nich vyjít z podzemí pohodlným východem nebo nízkým nouzovým východem pod podlahou levého kulometného objektu.

K objektům na hřebeni, které jsou součástí opěrného bodu SUEUR je třeba překonat ještě značné stoupání, výsledek však rozhodně stojí za to. Úzký hřeben Côte Névachaise, ohraničený sklaními srázy se nachází ve výšce přes 2200 m, není zarostlý a objekty jsou zasazeny v nádherné scenérii. Na vzdáleném horském hřebeni, který před válkou náležel Francii, se výrazně rýsuje reduta Enlon (která je viditelná také z tvrze Maginotovy linie Col du Granon – samozřejmě z opačné strany) a pod ní rozsáhlá stavba fortu Olive. První co na hřebeni uvidíte, je horní stanice lanovky, umístěná ve velké budově. Po cestě pohodlně dojdete ke vchodu do tvrze č. 35, která sice má zničen jeden z objektů, stejně jako v sousední tvrzi se v ní však dochovala část vnitřního vybavení, včetně typických pancéřových dveří. Do blízké tvrze č. 34 s vstupuje přímo velkým objektem pro houfnici ráže 75 mm a následně lze vyjít ven zničeným kulometným objektem, v jehož troskách tkví mohutná pancéřové deska. Asi o 300 metrů dál po hřebeni se nachází kasárna č. IX v podobě obvyklé přízemní betonové budovy, tentokrát zasazené do hluboké prohlubně za hřebenem.

(Od kasáren také uvidíte kulometnou střílnu kavernového objektu Sueur, umístěného v blízkém skalním útvaru, tvořeném několika špicemi a pokud máte dalekohled, uvidíte velmi vysoko ve skalní stěně směrem na jihovýchod i vchod a střílnu do kavernového objektu Mezzodi. K těmto objektů však je velmi obtížný přístup. Kromě nich se na pravém křídle uzávěru nachází také pozůstatky dvou malých objektů č. 34B a 34C (typ 7000), které byly odstřeleny, neboť zůstaly těsně za hranicí na italském území.)

(Pokud byste od kasáren IX pokračovali po turistické cestě, směřující k přibližně 2 kilometry vzdálenému průsmyku Acles (2212 m), narazíte těsně před ním na odstřelené objekty tvrzí č. 33 a 32 a poškozený samostatný objekt č. 32b. Tyto objekty jsou součástí opěrného bodu ACLES, který patří do pevnostní skupiny Guglia di Mezzodì. My jsme je nestihli navštívit (a ni jsme o nich v té době nevěděli), ale určitě by za to stály, neboť kromě umístění v hezké krajině se ve tvrzi 32 dochovaly zajímavé pozůstatky pancéřované šachty pro kulometnou kopuli a ve tvrzi č. 33 dokonce celá mohutná čtyřstřílová kopule, převrácená poblíž ruin jednoho z objektů.)

(Přímo v Bardonecchii se nachází pancéřový fort Bramafam, který v současné době zpřístupnila asociace A.S.S.A.M. a buduje v něm muzeum Alpského valu. Na jejích webových stránkách však zatím chybí údaj o nějaké pravidelné otvírací době.)

Na prohlídku všech popsaných tvrzí budete potřebovat téměř celý den, přičemž výstup k tvrzím č. 35 a 34, s převýšením téměř 500 metrů, je poměrně namáhavý. Cesta od nich k opěrnému bodu Acles již vede po vrstevnici. Vynecháním objektů na hřebeni byste ušetřili podstatnou část potřebného času, ale ochudili byste se o nejhezčí část úseku. Okolí všech objektů je opuštěné, takže v tomto směru nehrozí žádné problémy. S výjimkou tvrze č. 37, kde je vstup poněkud obtížný, se do interiéru všech objektů dostanete vchodem. Přespat se dá přímo u v průsmyku mezi pevnostními objekty, zajímavé místo nabízí také terasa kasáren č. XXIII ve strmém svahu s výhledem na přehradu, avšak za cenu toho, že auta necháte dole u bývalé celnice. Průsmyk Echelle je také zajímavou alternativou, jak se dostat z Bardonechie, kam vede dálnice z Turína, do oblasti Briançonu a vyhnout se přitom přetížené a momentálně také silně rozkopané hlavní silnici přes Mont Genévre. Pokud nechcete kupovat drahou (300,- Kč) podrobnou mapu, která bohužel nebude příliš užitečná pro jiné úseky, vystačíte například s automapou Michelin č. 244. Pokud jde o geografii, stojí za povšimnutí neshoda mezi italskými mapami, kde je průsmyk Echelle značen přesně v linii opevnění v nadmořské výšce 1779 m, a mapami francouzskými, kde je situován asi o 2 kilometry jižněji a 17 metrů níže.

stav: červenec 2005

Doporučená mapa: 3535 OT – Névache, Mont Thabor, 1 : 25 000, IGN Paris

Literatura:
Lorenzo Marcon, Luciano Marcon: Le fortificazioni in caverna del Vallo Alpino
Ottavio Zetta: Vallo Alpino Occidentale
Mattia Collaro: Fortificazioni nelle valli strategiche limitrofe a Bardonecchia