(Itálie) – Malborghetto, Tolmezzo, Gemona, Osoppo Napsal: O. Filip objekty: tvrze Alpského valu, pancéřové baterie Důležité komunikace údolím řek Tagliamento a Fella, procházející severovýchodním výběžkem italského území do rakouského Klagenfurtu, byly silně opevněny před první i před druhou světovou válkou a zdejší moderní opevnění byla udržována v bojeschopném stavu až do konce studené války.

Z rovin kolem řeky Tagliamento, kudy byl možný snadný přístup do italského vnitrozemí směrem na Udine a poté na Terst a Benátky, směřuje do Rakouska pouze úzké údolí řeky Fella a poté navazující údolí dalších řek. Údolím procházela náročná horská trať a silnice a i dnes tudy vede moderní dvoukolejná železnice a dálnice. Tuto trasu bylo důležité a zároveň poměrně snadné opevnit a před první světovou válkou tomu Rakušané a především Italové věnovali nemalé úsilí. Na italské straně hranic, které tehdy probíhaly dnešním italským vnitrozemím, došlo k výstavbě uzávěru "Fortezza alto Tagliamento-Fella". Na vhodných místech byly vybudovány pancéřové baterie, vybavené obvykle čtyřmi otočnými dělostřeleckými věžemi pro kanóny ráže 120 nebo 149 mm různých typů. Jednalo se sice o poměrně moderní betonové objekty, avšak jejich odolnost nebyla velká a totéž platí i o pancéřových věžích, jejichž stěny byl silné pouze 5 až 15 centimetrů. Ukázalo se, že rakousko-uherské dělostřelectvo dokáže tyto objekty spolehlivě ničit. Přesto byly baterie ponechány v aktivní službě, přičemž se nacházely v týlu fronty. Po zahájení rakousko-uherské ofenzívy, označované jako 12. bitva na Soči, však došlo ke katastrofálnímu zhroucení italské obrany. Posádky baterií dostávaly rozporuplné rozkazy, což vedlo například k tomu, že posádka baterie Chiusaforte dostala rozkaz k ústupu, zničila dokonce střelecké tabulky kanónů, poté však dostala na poslední chvíli rozkaz setrvat na místě a krátce nato byla obklíčena a zajata.

Pevnostní objekty byly po druhé světové válce modernizovány, a to především doplněním veškerého vnitřního vybavení, provedením dokonalé kamufláže a podstatným zesílením protitankové obrany. Do původních střílenbyly také osazeny moderní pevnostní kanóny a také se v nových objektech objevily celé věže z vyřazených amerických tanků. Informace o tomto úseku opevnění jsou však zatím velmi vzácné a všechny objekty, které jsou níže popsány, jsme našli jen náhodou. Je pravděpodobné, že například poblíž fortu Hensel se nachází daleko větší množství tvrzí.

První skupina objektů, kterou jsme našli, se nachází přímo u starého, těžce poničeného rakousko-uherského pancéřového fortu Hensel mezi obcemi Ugovizza a Malborghetto. Pokud se vydáte před východním ústím tunelu doprava po původní přístupové cestě k fortu Hensel, po několika desítkách metrů uvidíte vpravo od cesty betonovou plošinu s několika poklopy. Jedná se o mohutný poválečný objekt, který měl být vyzbrojen tankovou věží (pravděpodobně z tanku Sherman). Uvnitř stojí za povšimnutí kruhová místnost s průlezem do věže a masivní mřížové dveře, jejichž vodorovné příčky z pootočených plochých profilů měly odrážet střely do stropu.

Poté cesta zatáčí vlevo a asi po 100 metrech se nachází dva kulometné objekty tvrze č. 6 (46 30 30; 13 27 18), modernizované v 50. letech a stále ještě maskované laminátovými okenicemi, důkladně imitujícími skálu. O něco dál je i vchod do tvrze, jehož dveře jsou zamčené a podle nápisu na nich zpřístupňuje objekty jakési místní sdružení. Soudě podle zarostlého okolí se tak neděje často, nebo spíše se tak už neděje vůbec. Další objekty této tvrze leží na opačné straně silničního tunelu u staré silnice, která původně obcházela ostroh s fortem, zatímco dnes jej protíná nový tunel. Její obrovské střílny, přezbrojené na pevnostní 9 cm protitankové kanóny belgické výroby a maskované plechovými okenicemi, se nacházejí v betonové opěrné zdi staré silnice, na níž snadno dojdete z parkoviště před tunelem. S ohledem na výškovou úroveň těchto objektů není vyloučené, že moderní silniční tunel jejich spojení s horními kulometnými objekty zlikvidoval. Tvrz by měla mít dva vchody, druhý jsme však nehledali.

Pokud budete pokračovat, uvidíte nad sebou kulometný objekt tvrze č. 5, který kryl boční palbou údolí a po dalších přibližně 100 metrech vchod do tvrze, postrádající střílny pro blízkou obranu, což by nasvědčovalo tomu, že se jedná o starou tvrz typu 200. Vchod je bohužel důkladně zamčený, takže dovnitř se nepodíváte.

Další zajímavý objekt se nachází asi 12 kilometrů po proudu Felly, zhruba kilometr jižně od obce Pietratagliata. Údolím vede dnes již snesená horská trať, vedená desítkami tunelů, kterou dnes nahrazuje moderní dvoukolejná železnice, která vede až na výjimky pouze dlouhými tunely. Mezi obcemi Pontebba a Dogna přechází stará trať údolí z pravého na levý břeh řeky. Těsně za velkým mostem jsou před ústím půl kilometru dlouhého tunelu ve skalní stěně vidět střílny kavernového postavení (46 27 55; 13 17 43). Jediný přístup k němu je možný po snesené trati, a to nejlépe dvěma tunely a po zmíněném mostu od severu, neboť zde se dá asi kilometr od tvrze zaparkovat přímo u trati na nevyužívané silničce, vedoucí paralelně s novější silnicí po pravém břehu řeky. Jeden ze vstupů do podzemí ústí přímo v železničním tunelu, asi 20 metrů za jeho portálem. Poté vstupní chodba prudce stoupá a stáčí se tak, že hlavní část podzemí leží poměrně nízko nad klenbou tunelu. Druhý vchod ústí do prudkého svahu nad tunelem a je zvenčí nepřístupný, neboť kolem tvrze jsou téměř svislé svahy. Uvnitř, především pak ve stoupající chodbě, dejte pozor na stěny, které jsou pokryté vrstvou sazí z doby provozu parních lokomotiv.

Pancéřová baterie CHIUSAFORTE (46 23 57; 13 16 54) byla součástí uzávěru Tagliamento-Fella a nachází se na výrazném skalním ostrohu nad stejnojmennou obcí, asi 30 kilometrů od fortu Hensel po proudu řeky Fella. Hlavní výzbrojí objektu byly pro čtyři věže typu „Ispettorato“ s kanóny 120 G o dostřelu 7,7 km, jejichž věže měly pancíř silný pouze 4 cm. V říjnu 1917 posádka v důsledku rozporných rozkazů včas neustoupila, ačkoli se již na ústup připravovala, byla obklíčena rakousko-uherskými jednotkami a zajata. Přístupová komunikace k baterii je vysekaná do skály a nedá se u ní zaparkovat, nedaleko za ní je však naštěstí velké parkoviště. Fort je opuštěný a vzhledem ke stupňovité konstrukci jeho kasáren vypadá už z dálky impozantně. Interiéry jsou čisté, ale všechny pancéřové prvky jsou bohužel vytržené. Zajímavá je především chodba v bateriovém traktu, z níž vede malá svážnice pro dopravu munice. Na levém křídle lze vstoupit do chodby, která vede kolem malé šachty, kde se snad nacházela kulometná věž (byť je to poněkud pochybné, protože šachta je nepoškozená a zabetonovaná). Chodba dál pokračuje těsně pod povrchem a větví se do dvou střeleckých galerií, opatřených střílnami pro ruční zbraně. Každá z nich je vylepšena také jedním kulometným objektem s rozměrnými střílnami.

(Baterie MONTE FESTA (46 20 56; 13 05 13) leží v nadmořské výšce asi 3 kilometry jižně od obce Amaro na dominantním štítu, který je ze všech stran obklopen údolími, které převyšuje zhruba o 800 metrů. Výzbroj tvořily jako obvykle čtyři kanóny, a to typu 149 A ve věžích „horského“ typu. Zajímavá byla sekundární výzbroj, kterou tvořily čtyři kanóny 149 G a protiletecké kanóny ráže 75 mm. Baterie má z toho důvodu dva obdélníkové betonové objekty, z nichž jeden měl na stropnici zmíněné pancéřové věže a druhý otevřená postavení pro kanóny 149 G, přičemž mezi objekty se nachází řada kaveren. Fort byl v době rakouského útoku obsazen a svými 11 kanóny vedl od 30. listopadu 1917 palbu na postupující jednotky, která po několik dnů silně omezovala jejich pohyb. Posádka se odmítla vzdát a nakonec se po zničení zbraní probila na jih. Přístupová silnice k fortu s četnými serpentinami, dlouhá 11 kilometrů, vede od jezera Cavazzo a je nutné ji absolvovat pěšky, lze se ji však údajně zkrátit po přímější pěšině.)

(Pancéřová baterie OSPEDALETTO (46 18 14; 13 07 30) blokuje stále ještě úzké údolí v místě, za nímž se rozšiřuje do několik kilometrů široké roviny. Hlavní výzbroj baterie představovaly čtyři pancéřové věže pro Grillo kanóny 149 A. Po jistých zmatcích byla i tato baterie 29. října 1917 na poslední chvíli zdemolována a krátce nato obsazena rakousko-uherskými jednotkami. Také tato baterie zahrnuje podobně jako Chiusaforte betonové střelecké galerie. Baterie leží na kopci na severozápadním okraji obce Ospedaletto, kterým prochází železniční tunel. Nejprve je nutné přímo v obci podjet trať a odbočit doleva směrem ke zmíněnému kopci, po němž stoupá přístupová cesta, která již není průjezdná.)

(Velmi zajímavým objektem je pancéřová baterie OSOPPO (46 15 38; 13 04 50), která by měla být přístupná a leží přímo nad stejnojmennou obcí na výrazném zalesněném vrchu, který je snadné identifikovat, neboť kolem je rovina. Od baterie Chiusaforte je to po silnici asi 25 kilometrů. Hlavní výzbroj baterie představovaly čtyři pancéřové věže pro Grillo kanóny 149 A, které doplňovaly další zbraně v otevřených postaveních v okolí. Dne 29. října 1917 byla baterie postřelována a následně obsazena rakousko-uherskými jednotkami, které ji však nalezly odzbrojenou a vyklizenou. Po válce byla využívána jako součást kasárenského areálu, takže její okolí bylo výrazně změněno. Zajímavostí jsou podzemní prostory jižně od baterie a kromě toho by se všude kolem měla nacházet rakousko-uherská postavení, zahrnující i další podzemní prostory a zákopy. K baterie lze údajně dojet autem z obce Osoppo, každopádně je to blízko i pro pěší.)

Poznámky:
- podle některých pramenů nebyly na bateriích Ospedaletto a Monte Festa osazeny věže pro kanóny 149 A, nýbrž u první z nich odlehčené věže Armstrong-Montagna (jako na známé baterii Chaberton) a na druhé jmenované baterii věže typu „Ispettorato“ pro kanóny 149 G
- původ „tvrze“, spojené s železničním tunelem není úplně jasný, neboť nemá žádné identifikovatelné konstrukční detaily. Není vyloučeno, že pochází již z 1. světové války, avšak podobá se spíše rakousko-uherským objektům, ačkoli leží na italské straně tehdejší fronty. Je možné, že byl postaven před zahájením výstavby Alpského valu, kdy Italové opevňovali kavernovými kulometnými objekty některé důležité komunikace.

Stav: květen 2006