(Francie) – Mety (Metz) Napsal: O. Filip objekty: forty, festy Východní polovina vnější obranné linie pevnosti nebyla tak ohrožena francouzským útokem, přesto zde byly vybudována řada moderních pevnostních objektů, mezi nimi i nejmodernější fest celé pevnosti.

Na konci 19. století byly Mety obklopeny souvislou obrannou linií, tvořenou forty, pancéřovými i běžnými bateriemi a velkým množstvím úkrytů. Objekty se však nacházely příliš blízko u města, které tak nemohly chránit před stále výkonnějším dělostřelectvem potenciálního protivníka a ani jejich stavební provedení již výkonům moderních děl neodpovídalo. Zatímco naprostá většina ostatních německých pevností byla z tohoto důvodu překlasifikována z pevností I. třídy a bylo rezignováno na jejich výraznější modernizaci, u Met tomu bylo naopak. V roce 1899 byla zahájena velkorysá výstavba vnější obranné linie, která byla budována s využitím betonu, železobetonu a pancéřových prvků v míře, která nemá v německém opevnění před 1. světovou válkou obdoby. Hlavními pilíři obrany se stala uskupení pevnostních objektů, označovaných jako festy, která se skládala z množství mohutných pevnostních staveb – odolných kasáren, úkrytů, pancéřových baterií, pěchotních úkrytů a pozorovatelen, většinou propojených podzemními chodbami. Obvod takového uskupení mohl být v nejdůležitějších úsecích chráněn příkopem s kaponiérami, podobně jako obvod běžných fortů a vždy byl chráněn několika pásy drátěných překážek, které se jako opatření proti pěchotě stávaly stále důležitějšími. Součástí festů byly často i objekty, které konstrukcí i velikostí odpovídaly běžným fortům, byly však také napojeny na podzemí a zapojeny do souvislých pásů překážek. Pod pojmem fest se nicméně skrývala poměrně široká škála objektů, od skupiny dvou zcela samostatných pancéřových fortů (fest Graf Heasler), přes největší festy, které nejlépe reprezentují svou koncepci (festy Kronprinz, Kaiserin, Leipzig a Lothringen), až po nejmodernější konstrukce, rozdělené do několika skupin, spojených podzemím (především fest van der Goltz). Kromě festů bylo postaveno i několik moderních betonových pěchotních fortů klasické koncepce a v posledních letech před 1. světovou válkou též řada rozlehlých pěchotních pozic rozptýlené koncepce, které budou spolu s festy na západní straně pevnosti popsány v dalším článku.

Kromě své strategické pozice v případě obrany hrála pevnost klíčovou roli i v německých útočných plánech, neboť měla spolu se severněji umístěnou pevností Diedenhofen (dnes Thionville) tvořit pevný bod, kolem něhož by se otáčela postupující fronta při německém útoku přes území Belgie. Zároveň mohla být pevnost vynikajícím výchozím bodem pro útok do boku francouzských sil, které by se pokusily o ofenzívu směrem na východ.

Během první světové války byla obrana pevnosti zesílena velkým množstvím železobetonových objektů solidní odolnosti, rozmístěných jak mezi stávajícími objekty, tak v předsunutých liniích, především na jižní, jihovýchodní a severní frontě pevnosti. Kromě nejpočetnějších úkrytů typické konstrukce s vnitřním bedněním z vlnitého plechu se jednalo též o pozorovatelny a dokonce i kasematové objekty pro polní kanóny a postavení pro protitankové kanóny. Po celou válku pak pevnost skutečně hrála roli pilíře německé obrany a vojska Dohody se na ni vůbec nepokusila zaútočit. Snad jedinou bojovou akcí pevnosti bylo ostřelování postupujících Američanů v roce 1918.

Po válce připadlo území Alsaska-Lotrinska Francii včetně zcela nepoškozených pevnostních objektů, které byly nadále udržovány v provozuschopném stavu. K jejich zvažovanému využití pro obranu a s tím spojené modernizaci nakonec nedošlo, neboť všechny prostředky spolykala výstavba Maginotovy linie, která ležela blíže u staronových francouzských hranic s Německem. Přesto byla velmi dokonalá technická řešení německých objektů nepochybně inspirací pro projektanty nových opevnění.

V roce 1944 byla pevnost po tři měsíce kladla tuhý odpor 3. armádě generála Pattona, to se však příliš netýkalo objektů ve východní polovině vnější obranné linie, které jsou tématem tohoto článku. Pro jejich obsazení totiž Němci neměli dost sil a tak byl fest Wagner, využívaný jako sklad námořní munice, hladce obsazen překvapivým útokem 11. listopadu a o dva dny později padl sousední fest Luitpold Američanům do rukou zcela bez boje. Největší fest van der Goltz, pak byl vyřazen výbuchem uskladněné munice již o dva měsíce dříve.

Fort MEY (francouzsky Champagne) (49 08 26; 6 14 31) je pěkným příkladem nejmodernějšího betonového pěchotního fortu, což je kategorie objektů, kterých Němci postavili velmi málo. Objekt je zcela opuštěný a leží v lesíku u dálnice A4, ale přístupný je ze silnice, vedoucí na sever z vesnice Mey. Přístupová cesta, kterou lze snadno identifikovat, je neprůjezdná, ale dá se u ní zaparkovat. Ke kasárenskému traktu je přístup dobrý, ale jinak je povrch fortu dosti zarostlý. Na pravém křídle kasáren by se měla nacházet kasemata pro dva kanóny ráže 77 mm, kryté pancéřovou deskou, příkop bránily dvě kaponiéry, propojené kontreskarpovou galerií.

(Moderní pěchotní fort BELLE-CROIX (francouzsky Lauvalliéres) (49 07 16; 6 14 40) by měl být alespoň zvenku také přístupný, avšak pravděpodobně je celý zaplavený vodou, a to včetně příkopů, takže se do něj nedá dostat. Jeho kasárna s šíjovou kaponiérou nicméně na fotografiích vypadají velmi dobře. Konstrukčně by měl být podobný sousednímu fortu Mey.

Fest GENERALFELDMARSCHALL FRH. VON DER GOLTZ (francouzsky Marne) je nejmodernějším a nejrozlehlejším festem v Metách. Fest je bez problémů přístupný, neboť se nachází v opuštěném zarostlém prostoru. Na kruhovém objezdu asi 300 metrů západně od obce Ars- Laquenexy je nutné odbočit na úzkou silnici, směřující lesíkem na jihozápad. Asi po 300 metrech z ní pak odbočuje nejlepší přístupová cesta k objektu. Festu je konstruován velmi neobvykle, neboť se skládá ze tří částí, schopných samostatné obrany, které nebyly propojeny souvislým příkopem ani překážkami, zato však podzemními chodbami, jejichž celková délka přesahovala 2 kilometry.

Nejrozsáhlejší část Gruppe Ars-Laquenexy se skládá z pěchotního opěrného bodu, dvou pancéřových baterií a tří dělostřeleckých pozorovatelen s pancéřovými zvony vz. 05. Po výše zmíněné přístupové cestě dojdete nejprve k masivnímu blokhausu (49 05 17; 6 15 17), který zároveň sloužil k postřelování překážek v týlu tvrze, takže má hned tři skupiny střílen v několika výškových úrovních. Před ním se pak nachází velký kasárenský objekt moderního typu v podobě masivního bloku bez oken. Jeho interiér je však údajně zamořen azbestem. Tato část festu měla být chráněna na příkopem s kaponiérami, propojenými kontreskarpovou galerií, tyto obranné prvky však nebyly postaveny. Pokud se vrátíte k blokhausu a obejdete jej směrem doprava k nedokončené opěrné zdi příkopu, dojdete zhruba po 30 metrech k otevřené schodišťové šachtě, po níž se dá pohodlně dostat do podzemí. Podzemními chodbami, v nichž jsou patrné známky tlakové vlny výbuchu, která se jimi prohnala, lze dojít do dalších objektů, především pancéřových baterií, které jsou ovšem dobře přístupné i ze silnice. Obě baterie jsou nejmodernější konstrukce⁽¹⁾ a tudíž je i jejich týlová stěna téměř zcela zapuštěna pod úroveň terénu. Unikátní je pak konstrukce objektu východní baterie, který zahrnuje i kaponiéru. Za pozornost stojí také ocelová konstrukce výtahu do největší pozorovatelny, která zároveň sloužila jako kaponiéra a velitelské stanoviště.

Poté lze pokračovat dlouhou chodbou ke schodišti do mohutného dvoupodlažního objektu elektrárny s třímetrovými železobetonovými stěnami, který je umístěn těsně pod povrchem. V něm se návštěvníkovi naskytne neuvěřitelný pohled na deset jednoválcových dieselových motorů z počátku 20. století a na obrovské nádrže na naftu. Bohužel podzemí nemá přirozené větrání a při naší návštěvě zde byl tak zatuchlý vzduch, že jsme ani nezkoušeli pokračovat k dalším objektům. Je však nanejvýš pravděpodobné, že chodba je zavalená.

(Pěchotní opěrný bod Mercy, který byl v podstatě velkým pěchotním fortem moderní konstrukce, je velmi silně poškozený a jeho šíjová kasárna jsou úplně zničená. Zkázu způsobil americký stíhací bombardér, který 19. září 1944 zasáhl nákladní automobil vezoucí torpéda. Jeho výbuch pak inicioval gigantickou explozi 1500 skladovaných hlavic k torpédům, po němž na místě výbuchu zůstal jen hluboký kráter, zatopený vodou.)

(Zajímavější by zřejmě měl být menší pěchotní objekt Jury, který měl opět podobu fortu s velkými šíjovými kasárnami s traditorem pro dva 77 mm kanóny na pravém křídle, dvěma kaponiérami a několika objekty s pozorovacími zvony na valu. Nachází se opět v hustém lesíku mimo zástavbu, ale jeho současný stav neznám. Stejně jako objekt Mercy měl i tento „fort“ tři pěchotní pozorovací zvony. Mezi objekty Mercy a Jury byly plánovány ještě další dvě pancéřové baterie, kasárenský objekt a dvě dělostřelecké pozorovatelny, jejich výstavba však vůbec nezačala.)

(Fort CHESNY NORD (49 03 33; 6 14 13) užívá místní univerzita a údajně v něm mimo jiné skladuje radioaktivní látky. Dobrý tip na návštěvu to tedy není, i když zvenku je objekt možná částečně přístupný.)

Fort CHESNY SÜD (49 02 23; 6 14 25) je v podstatě stejný, jako předchozí objekt, nachází se však naštěstí v lese, přesně v polovině vzdálenosti mezi obcemi Chesny a Orny a je zcela opuštěný. Vyrazit lze z obou stran lesa, buď z křižovatky asi kilometr severně od Orny, nebo přímo z jihovýchodního okraje Chesny. V obou případech dojdete na křižovatku, uprostřed lesa, z níž odbočuje cesta k fortu. Přímo u ní se nachází velmi dobře zachovaná kabelová komora. Fort je pěkný a stav interiérů je velmi dobrý, jeho povrch je však strašlivě zarostlý a tak byla výprava příkopem ke kaponiéře dobrodružstvím. Je také nutné dát pozor na ocelové překážkové kolíky, jimiž je příkop posetý.

Fest PRINZREGENT LUITPOLD (francouzsky Yser) (49 01 26; 6 14 06) je jediný volně přístupný velký fest v Metách a rozhodně stojí za návštěvu. Leží jen několik set metrů západně od vesnice Orny. Z obce je nutné vyjet na sever a asi po 200 metrech odbočit doleva. Přístupová cesta k festu pak odbočuje z této silničky asi po kilometru a vede přímo k hlavní kasárenské budově. Tato třípodlažní stavba je skutečně impozantní a nepochybně na ní padlo několik desítek tisíc krychlových metrů betonu. V horním patře se nachází východy na val, kasemata pro dva 77 mm kanóny s pancéřovou deskou a pozorovací zvon. Světlomet, krytý pancéřovou deskou, který osvětloval cíle pro tyto kanóny, se výjimečně nacházel v samostatném objektu mírně v týlu. Ze středního podlaží kasárenského boloku vede poterna do obrovského objektu strojovny, který je zapuštěn těsně pod povrchem a poté se dál větví směrem k pancéřové baterii Ost, která je však úplně zničená a také k pěchotnímu opěrnému bodu Orny. Tlaková vlna, která vznikla při odstřelení baterie, také poškodila část chodeb v podzemí. Baterie West, taktéž určená pro tři věže s 10,5 cm kanóny s krátkou hlavní, je v dobrém stavu, vrchlíky věží však tlaková vlna naklonila do podivných poloh. Celé podzemí, jehož délka je kolem 1,7 km jsme nezkoumali a některé chodby ke kaponiérám jsou navíc zatopené. Kromě hlavních objektů je součástí festu též dlouhá kontreskarpová galerie, propojující několik velkých kaponiér a blokhausy pro obranu kryté cesty, dále šest objektů pro pozorovací zvony (z toho tři dělostřelecké).

Fest WAGNER (francouzsky Aisne) (49 00 57; 6 12 04) se nachází v lesíku severozápadně od okraje obce Verny a přístup k němu je možný odbočkou ze silnice D913. Fest je jediným oficiálně přístupným objektem pevnosti Mety, bohužel je zřejmě stále přístupný jen sporadicky. Součástí festu jsou především dvě pancéřové baterie, jedna pro čtyři věže H.P.T. 95 s 15 cm houfnicemi a druhá pro stejný počet věží P.T. 96 s 10,5 cm kanóny s dlouhou zesílenou hlavní. Pěchotní obranu zajišťovaly čtyři opěrné body, jejichž hlavní součástí byly obrovské kasárenské budovy. Obranu dvou z nich zajišťoval klasický příkop s kaponiérami, dva byly bráněny pouze z pěchotních postavení na valech. Součástí kasáren opěrného bodu Lamencé, situovaného nejvíc v týlu je také kasemata pro dva 77 mm kanóny. Centrální strojovna festu byla stavebně spojena s baterií pro houfnice. Neobvyklým prvkem je baterie pro dva mobilní dalekonosné kanóny ráže 15 cm⁽¹⁾, neboť tyto baterie, jich bylo v Metách vybudováno celkem 11, byly ve všech ostatních případech umisťovány mimo velké pevnostní objekty. Zajímavá je také kaponiéra mezi opěrnými body Avigy a Seille, která svými 5 cm rychlopalnými kanóny postřeloval pás překážek, táhnoucí se ze svahu k potoku v týlu festu. Při naší návštěvě, která proběhla oficiální cestou, jsme si prohlédli pouze některé objekty objektů a jen malou část z celkem dvoukilometrového podzemí. Pokud byste se na fest vydali na vlastní pěst, také byste si zřejmě mohli prohlédnout řadu objektů zvenku, do interiérů byste se však pravděpodobně nedostali, a to ani v případě objektů, které nejsou opravovány jako součást muzea.

(Před východní frontu pevnosti byly v letech 1905 – 1909 předsunuty dělostřelecké baterie Sorbey, Mont, Silly a Ste-Barbe, které měly výrazně zvýšit hloubku obrany. Ve všech případech se jednalo o objekty schopné samostatné obrany s betonovými postaveními pro pěchotu a jedním velkým betonovým úkrytem. Současný stav baterií neznám, ale pravděpodobně budou velmi silně zarostlé.)

Poznámky:

(1) pancéřové baterie festu van der Goltz byly jako jediné v Německu vybaveny mírně modernizovanými věžemi vz. 08. Rozdíly oproti staršímu modelu vz. 96 byly minimální, hlavní výhodou věže byla její využitelnost pro všechny verze kanónů (krátkou, dlouhou, zesílenou) bez nutnosti větších úprav.

(2) kanóny ráže 149,7 mm, chráněné pancéřovými štíty, vyprodukovala zbrojovka Krupp v celkem 15 kusech. Pevnost Mety obdržela osm těchto zbraní, tedy podstatně méně, než pro ně bylo připravených postavení. Kanóny o váze 12 tun totiž měly být dle potřeby přemisťovány na železničních vagónech nebo za dělostřeleckými tahači na speciálních silničních podvozcích. Byly to velmi výkonné zbraně s dostřelem 17,5 km.

Objekty ve východní polovině vnější obranné linie nebyly po druhé světové válce využívány armádou tak intenzivně, jako objekty v západní části, z nichž je mnoho nepřístupných dodnes. Povrch všech objektů je však porostlý skutečnou džunglí nízkých stromů a hustých keřů a pohyb zde, pokud opustíte pohodlí podzemních chodeb, není jednoduchý. Ze zmíněného důvodu se také objekty dosti špatně fotografují a navíc bývají porostlé popínavými rostlinami. Na druhou stranu se jedná o objekty skutečně impozantní, dochovala se v nich řada pozůstatků původního vybavení a naprostá většina pancéřových prvků. Především návštěva více než sto let staré strojovny festu van der Goltz je zážitek jako z Verneova románu. Ačkoli je okolí Met hustě zastavěné, leží všechny popisované objekty mimo obydlené oblasti a je nepravděpodobné, že byste zde někoho potkali. Předpokládám, že povrch festu Wagner, kde je v současné době očištěna od dřevin řada objektů, je přístupný i mimo oficiální otvírací dobu, i když jistě to nevím. Oficiální prohlídka festu je mimořádně zajímav, ale bohužel je otevřeno jen zřídka (my jsme si naši návštěvu raději domlouvali předem). Všechny festy jsou velmi rozsáhlé a počítejte s tím, že prohlídka každého z nich je časově náročná a zabere několik hodin.

Stav: červenec 1999

Literatura:
V. Kupka: Mety v německých rukou, ATM 2/1992
Ch. Dropsy: Les fortifications de Metz et Thionville, Christian Dropsy, Brusel 1995
A. Ries: Darkplaces.org